Zlatý retriever – standardy plemene (zdroj wikipedia)

Hmotnost: 30 – 45 kg
Výška v kohoutku:

  • psi 56 – 61 cm
  • feny 51 – 56 cm

Barva: jakékoliv odstíny zlaté nebo krémové barvy až do bíla, nesmí však být červená

Skupina FCI: 8. Slídiči, retrieveři a vodní psi
Sekce FCI: 1. Retrieveři (s pracovní zkouškou)

Svou aktivitou jsou předurčeni pro spoustu činností. Stále jsou bráni na lov jako přinašeči, ale zároveň jsou vhodnými domácími mazlíčky (jelikož jsou velmi ohleduplní k dětem a starším či nemohoucím lidem).

Povaha retrieverů

Povaha retrieverů je jedním z charakteristických a nejdůležitějších znaků těchto plemen. Dlouholetá cílená plemenitba upevnila žádoucí vlastnosti a kromě špičkových loveckých předpokladů mají retrieveři spoustu vynikajících všestranných schopností. Retrieveři jsou jediná plemena loveckých psů, která lze mnohostranně využít i v jiné oblasti, než lovecké a oni jsou při tom spokojeni.
  • Dokáží být perfektními rodinnými psy a společníky dětí při jejich hrách, do kterých se aktivně zapojují, stejně jako trpělivě provází starší a osamělé lidi.
  • Mohou být nepostradatelnými pomocníky nejrůzněji postiženým lidem, připraveni jim pomáhat 24 hodin denně.
  • Jsou vysoce inteligentní a velmi snadno cvičitelní i pro začátečníky.
  • Jsou absolutně nekonfliktní, milují všechny živé tvory a jakákoliv agrese je jim cizí.
  • Jejich charakteristickou vlastností je touha jakkoliv potěšit svého pána.
  • Jsou tedy téměř ideálními společníky pro každou věkovou kategorii a aktivitu.

Aktivita retrievera

Každý zájemce o retrievera by měl počítat s tím, že to jsou energičtí psi, kteří potřebují pohyb a aktivitu i přesto, že se dokáží přizpůsobit soužití na malém prostoru a nepřekážet. Milují co nejtěsnější kontakt s lidmi a chtějí být v centru dění. Tito nadmíru mírní, přátelští, shovívaví a nezáludní psi dokáží v případě potřeby tvrdě pracovat v obtížném terénu s největším nadšením, jen aby byl jejich pán spokojen. Jsou stále plni energie a člověk má pocit, že by pro něj vypustili duši. Pouhý prostor pro pohyb však nestačí, retriever nebude cvičit bez vás. Vy jste jeho důvod pro aktivitu, ať už je to běh, aportování či přetahování. Čas aktivně věnovaný vašemu psu se vám zúročí jinak, utuží váš vzájemný vztah, udrží psa v dobré kondici a pohodě a pes bude dostatečně unaven na to, aby doma prováděl nějakou destrukční činnost. Ačkoliv jsou plemena retrieverů považována za velmi mírumilovná, mohou se vyskytnout jedinci s projevy agresivity až útočnosti. Tato vlastnost není retrieverům vrozena a je absolutně nežádoucí. Bohužel se vrůstající módností plemen retrieverů a nezodpovědností některých chovatelů se poruchy chování projevují stále častěji. Chovatelé, kteří bezohledně staví svůj chov na zvířatech s nestandardním chováním, dělají retrieverům jen ostudu. Nekontrolovaná agrese vždy znamená nebezpečí. Agresivnímu psu se nedá důvěřovat, může kdykoliv někoho pokousat a vážně zranit. Takové počínání nesmí být tolerováno, i když je pro majitele často bolestné vidět, jak prudce se najednou mění chování jejich miláčka a nelze je ničím omlouvat.

Pravidla výcviku

Samozřejmě i taková zlatíčka jako retrieveři si potřebují osvojit pravidla soužití s člověkem. Žádný pes se nerodí již vycvičený, což někteří noví majitelé automaticky předpokládají. Dobrý chovatel zajistí, aby štěně bylo dobře socializované, tzn. aby bylo psychicky vyrovnané, nebojácné, přátelské, zvyklé na lidi a různá zvířata. Dobří chovatelé učí svoje štěňata také základům přivolání a hygieny. Dobré způsoby však nejsou zahrnuty v kupní ceně a po odběru štěněte je pouze na novém majiteli, aby psa naučil přijatelnému chování tak, aby se nestal přítěží pro něj a pro okolí. Základním pravidlem je nejprve stanovení pravidel, co pes smí a co ne. Dalším pravidlem je jejich absolutně důsledné dodržování. Neexistují žádné výjimky, pes je nechápe, je to tvor absolutně poctivý. Tím, že psovi někdy něco dovolíte a jindy zakážete, mu způsobujete pouze frustraci a zmatek v jeho hlavě a také oslabujete svoje vedoucí postavení. Pes je tvor společenský a v každé společnosti musí existovat určitý řád, aby nezavládl zmatek a chaos. V každé psí smečce existují velmi přísná pravidla a řád, který musí všichni dodržovat, aby smečka přežila. Jestliže smečku tvoříte vy, musíte stanovit a dodržovat určitá pravidla, nezbytná pro normální chod takového soužití. Naprostá většina nežádoucích projevů chování vašeho psa tkví v nějaké vaší výchovné chybě. Pokud nemáte dostatek času, abyste se psovi mohli věnovat, zvažte sami, zda je vhodné jeho pořízení.

10 rad jak na to

NIKDY, skutečně NIKDY neopakujeme svůj povel, pokud jsme si jisti, že pes povel slyšel a pochopil. Toto je úplně základní pravidlo pro psa, ale na každém cvičení nebo procházce je toto pravidlo opomíjeno dennodenně. Pokud pes neuposlechne povel, který jsme ho naučili, pak musíme okamžitě zjednat nápravu a trvat na splnění povelu. V žádném případě jen nestát a zoufale opakovat povel znovu a znovu dokola. Jinak dáváme psovi na srozuměnou, že povely jsou bezvýznamné a není nutné je uposlechnout. Jednoduché, že? Ovšem kolikrát jste v poslední době viděli rozjíveného retrievera, jak dovádí s kámoši, zatímco jeho „páníček“ zoufale opakuje „Ke mně…tak je hodný kluk…pojď sem…ke mně…pašák…tak pojď už…aha podívej, co mám…pojď…hele… hele!“ Nedoprošovat se, ale jednat! Začínáme být v takové situaci zoufalí a náš pes to samozřejmě ví. Tak uděláme něco, co upoutá jeho pozornost…. Utíkejte směrem od něj, nebo když už musíte, dojděte si pro něj a třeba ho zatahejte za ucho, i když to už asi nebude nutné, pes rychle pochopí, co se děje. Neustále opakování povelu snižuje u psa respekt vůči Vám. Přestaňte s tím proto hned teď.
Profesionální trenéři psů se prý málokdy v něčem shodnou, ale pokud pracují s retrievery tak shodně potvrdí, a ještě pro jistotu dvakrát podtrhnou, potřebu základního výcviku. Pokud se nadějný pes „zkazí“ je to většinou proto, že má špatné základy výcviku. Základní trénink je jako solidní báze, na které se staví dále, ale má samozřejmě svůj háček. Ten háček je v tom, že základní trénink je nudný a opakující se stále dokola. A mnoho vůdců pak dobrého psa pokazí úplně jednoduše proto, že nemá zvládnuté základy – a určitě tušíte proč. Ano, je to jednoduché – protože nikoho nebaví cvičit stále dokola „nudné“ povely, které už jsme přece jednou uměli. Takže zatnout zuby a bereme na procházku zase ten starý dumík. Je totiž neomluvitelné říkat, že náš pes už je zvyklý na zvěř a dumíky nosí tak nějak OK, protože OK prostě není dost dobré, OK je poloviční cesta k pohromě. Říká se, že cvičit psa je jako chodit po visutém laně – musíte něco udělat již při prvním náznaku zhoupnutí, pokud budete otálet – spadnete. Dobrou zprávou je, že jedno či dvě domácí opakování – pokud jsou perfektně provedena – se tisíckrát vyplatí při práci.
Zlatým pravidlem by mělo být, pokud dorazíte na hon nebo jinou „psí“ akci, nechat svého psa v klidu chvilku vyvenčit a pak ho dát zpět do auta nebo na vodítko a jít se pozdravit s ostatními účastníky. Tolik šedá teorie. Skutečnost ale nabízí pohled na smečku rozdivočelých psů lítajících kolem, zatímco se jejich páníčkové velice dobře baví. Obecně platí, pokaždé pokud váš pes nepracuje pod vaším povelem, měli byste ho mít na vodítku. Pokud je bez vodítka, tak si pes myslí, že má pracovat a logicky očekává jak Vaše povely, tak Vaši plnou pozornost. Ovšem pokud Vaši aktuální starostí je zrovna si povídat s kamarádem a dávat si drink, pak se Váš pes na volno může cítit nejistě, případně odběhnout a dostat se tak do více či méně vážných potíží jako je třeba spor s jiným psem nebo střet s autem atd. Je dobré osvojit si návyk na společných akcích dávat psa na vodítko kdykoli je „odpracováno“, zkuste to a budete udiveni rozdílem, až budete se svým psem zase pracovat.
Roztodivné a „kreativní“ používání píšťalky je asi jedním z nejhorších návyků, které si může psovod osvojit. V podstatě jsou pouze TŘI základní povely píšťalkou: stop, ke mně a otočit. Jsou lidé, kteří mají psa, co reaguje na mnoho různých povelů píšťalkou. Ale pískají například ke mně, ale už netrvají na tom, aby se pes skutečně vrátil až k nim než ho pošlou znovu do práce, takže si pes zvykne nevracet se úplně. Pokud se vám podaří, že pes bude 100% fungovat na základní povely píšťalkou, pak už téměř nepotřebujete dávat slovní povely, což, přiznejme si, vypadá velmi stylově. Jen stále trénujte tři základní povely. Buďte precizní při jejich používání, trvejte na tom, aby váš pes je následoval perfektně, a většina vašich případných problémů se psem může být vyřešena.
Toto je skutečně velmi těžké, ale pokud jsme jednou odhodlaní mít skvělého pracovního psa, pak bude jeho role jako mazlíčka pro širokou rodinu značně omezena. Pes, se kterým si všichni v rodině hrají, pokřikují na něj a dávají mu různé takzvané „povely“ se může jen stěží stát ukázkovým pracovním psem v ten moment, kdy jej v reálu vypustíme dohledávat do křoví. Pak se také někdy stává, že vidíte na honu psa, který se vrací s aportem a z opačných konců řady dohledávačů na něj pokřikují páníček a panička „Pojď sem, Azore, ke mně!“. Pes se chvíli dívá jedním pak druhým směrem jako divák na tenise, pak upustí aport a odběhne raději pryč. Takže, domluvte se doma, kdo bude dávat psovi povely a držte se svého rozhodnutí.
Někteří vůdci dovádějí pravidlo „Nikdy neopakovat povel“ až do takového extrému, že dávají nový, další příkaz přesto, že pes ignoroval předchozí povel. Co nastane, se dá očekávat: záhy je zásoba povelů vyčerpána a pes již dokonale zmatený běhá sem a tam. Přitom řešení je relativně jednoduché-pokud začnou jít věci „šejdrem“ v klidu se psem posadíme, oba si zhluboka vydechneme, odpočineme si od cvičení a za chvíli začneme znovu, od toho kde nám to šlo dobře a dál.
Kolikrát jste již viděli pejsky, kteří svého páníčka přímo zbožňovali a plnili vše, co mu na očích viděli? Byl to ten páníček nebo jídlo, co bylo předmětem obdivu? Jídlo a pochoutky se dají velmi dobře využít v náš prospěch při nácviku základních i složitějších povelů. Všichni znají základy trénování povelu „sedni“ již od štěňátka při krmení. Jednoduše držíme misku s krmením nad hlavou štěňátka a nedostane ji dříve, než si sedne. Pokud se nám podaří tento trénink kombinovat s použitím píšťalky, máme pak vyhráno. Pokud trénujete agility, je zase možné postavit misku s jídlem za nějakou překážku a učit pejska povel „hop“. Pozorovat psa, který sedí a má před sebou misku plnou jídla a čeká na povel svého pána, je úžasné, ale hlavně, má to svůj zásadní účel. Pokud je pes schopen stále ještě reagovat na povely svého pána, když je před ním voňavá miska s jídlem, bude schopen poslouchat svého pána i když kolem něj budou padat aporty. Klidně to vyzkoušejte třeba hned dnes večer při krmení.
Dalo by se tvrdit, že se psy je to jako s dětmi – špatné návyky se šíří jako spalničky. Pokud se při práci nebo kdekoli setkáte se psem, který nemá dobré návyky, raději odveďte svého psa co nejdál, jelikož pes je smečkové (ve většině případů navíc velmi inteligentní) zvíře a špatné příklady táhnou.
Mějte oči otevřené a pozorujte, jak pracují se psy zkušení vůdci. Stojí za to se zúčastnit byť i jako divák některé vrcholové sportovní akce či loveckých zkoušek a vidět tu úžasnou spolupráci. Prostě mějte oči otevřené, učený z nebe nespadl.
Pokud se nám podaří uvést do života všechna základní pravidla výcviku, může se stát, že máme konečně psa připraveného pro „seriózní“ práci. Je to záviděníhodná a ovšem také dost nebezpečná pozice. Právě teď přichází na řadu trénování vlastní sebedisciplíny – odolat pokušení nasazovat psa na těžkou práci a soutěže, posouvat ho na hranice možností či vzít ho rovnou na hon aby si „zapracoval“ nebo mu dávat těžší a složitější aporty tak dlouho, až jsou základy, co se naučil a má se jich držet rychle zapomenuty. Je to přesně to období, kdy je dobré zatnout zuby a držet se zpět. Pokud jsme měli štěstí a zvládli jsme se psem dobře základní trénink, je dobré odolat pokušení vzít psa hned do těžké práce. Takovou věc je nejlépe dělat postupně. A především, pokud se něco ze základního výcviku začne kazit, není možné pokračovat ve vyšším tréninku či brát psa na hony a doufat, že se to zase zlepší. Je potřeba se zapřít, přerušit práci a cvičit ony oblíbené základy dokud se chyby zase nenapraví. Abyste skutečně ocenili všech deset předchozích pravidel, musíte prostě zažít ten pocit, kdy pes skutečně spolupracuje s Vámi, nejen se prohání okolo a dělá, co ho napadne a co mu velí pudy. To když se setkáte pohledem se svým psem, který trpělivě a s radostí čeká na váš povel k přinesení aportu nebo zvěře, patří k těm momentům, co přinášejí radost do života. A ty jsou k nezaplacení.

Zdokonalování retrievera

Skutečná kvalita již vycvičeného retrívra je ovlivňována především časem, který jsme věnovali jeho výcviku a zlepšování jeho přirozených vloh. Dolaďování (zpřesňování, zjemňování) je výsledkem péče cvičitele a pozornosti, která je při výcviku věnována detailům práce psa. Tyto detaily zvyšují kvalitu práce, která pak může i přesáhnout očekávání vůdce. Dolaďování je nejen o stylu práce, ale hlavně o funkčním chování psa, jeho schopnostech a odpovědích na povely, které přispívají ke spokojenosti při práci v terénu. Ladění práce psa má mnoho aspektů, jako třeba předávku do ruky, jisté držení, reakce na povely, klid před ránou i zvěří, dohledávka postřelené zvěře apod. „Hotový“ retriever má základní vlastnosti, vztahující se k ovladatelnosti: Reaguje spolehlivě na povely, signály a pomoc vůdce Plní příkazy rychle a současně jistě, stylově Vykazuje klidné, trpělivé a disciplinované chování, je vždy pod kontrolou vůdce I každodenní práce v terénu zahrnuje prvky precizní ovladatelnosti

Vytříbená ovladatelnost:

Nácvik trpělivosti

Vybroušený retriever dokáže sedět tiše a klidně i během dlouhé doby nečinnosti. K tomuto cvičení se vracejte opakovaně, po dobu 20-30 minut v různých povětrnostních podmínkách, na různých místech a v různém terénu. Pes musí během cvičení zůstat klidný a tichý (žádné zvuky, rušivé chování nebo neustálý pohyb z nudy). Tuto schopnost je možné trénovat například během práce na zahradě, v kanceláři apod. Postupně přidávejte rušení – hrající si děti, jiné psy, jiná zvířata, atd. Využívejte i různé počasí – mrholení, déšť, sněžení. Podobné rušivé okolnosti najdete i při lovu!

Postoj

Vytříbený retriever sedí pozorně a spořádaně. Správně sedící pes je symbolem pozornosti. Pokud si pes během dlouhých period klidu lehne, není to problém, ale ležení během čekání na „blind“ nebo v řadě psů znamená ledabylost a nepozornost. Opravujte štěňata od mládí, aby si nezvykla lehat během povelu „sedni“. Pokud si lehají, vraťte se bez prodlení k nim, za pomoci vodítka je znovu posaďte, a zopakujte povel „sedni“, použijte tento způsob i v situaci, kdy si štěně lehá vedle vás, když zastavíte. Buďte důslední, a správné chování odměňujte, tresty vedou u štěňat obvykle ke zhoršení tohoto chování. Sezení „na bocích“ nebo s vystrčenou jednou nohou do strany je chyba. Opravujte psa, dokud nedosáhnete správné pozice, nedovolte psu vyvinout si zvyk sedat špatným způsobem. Pokud pes opakovaně vystrkuje nohu během povelu „sedni“, zůstaňte během povelu vedle něj a zlehka tlačte svou nohou na jeho, pes by měl stáhnout svoji nohu pod sebe, v takovém případě zopakujte povel, a správné chování odměňte.

Kňučení:

Kňučení zahrnuje také štěkání a vrčení, nikdy je psovi nedovolte. Pes musí sedět klidně a tiše i ve skupině psů a lidí i během rušení, během střelby, létající a padající zvěře, a to bez kňučení. Přestože hlasitost při vzrušení je často zděděná po rodičích, jedná se o odstranitelné chování, pokud je mu včas během výcviku věnována pozornost.

Chování při dopravě:

Pes musí být pod absolutní kontrolou během nastupování i vystupování z dopravního prostředku. Nehotový retriever obvykle využije první příležitost vyskočit z auta nebo kotce a splašeně běhá kolem. Důsledkem jsou bitky s jinými psy, křik dalších vůdců, povyk kolem a to vše je naprosto zbytečné. Nekontrolovaný pes se také může stát např. předmětem havárie s projíždějícím autem. Vycvičený retriever se chová ve vozidle klidně, a čeká na povel k nastoupení nebo vystoupení a nastupuje nebo vystupuje v určeném pořadí (v případě převozu více psů). Po výstupu čeká spořádaně na další povely vůdce. Není nic nepříjemnějšího než mokrý, zablácený retriever právě se vracející z honu, který skočí do vašeho krásného auta, jakmile otevřete dveře.

Klid před zvěří:

Vychovaný retriever zůstává u nohy a nenechá se vyprovokovat vyplašenou zvěří, ptáky apod. Pes by měl být veden již během základního výcviku ke klidu, pokud se objeví zvěř. Výcvik začíná hned jak se štěně naučí povel „k noze“ a je relativně klidné před padajícími aporty. Během povelu „k noze“ pohazujte aporty, současně velte „sedni“. Během výcviku se dostanete do stavu, kdy pes sedá, jakmile vidí padající aport. Poté přidejte chladnou zvěř a potom můžete např. plašit holuby, zatímco pes jde u nohy. Přechod k rušení střelbou a živou zvěří je logickým dalším krokem. I když nebudete chtít používat svého psa pro práci, zjistíte, že tato úroveň klidu je výhodná i v jiných situacích.

Pronásledování:

Hotový retriever nehoní zvířata ani zvěř, pokusy honit nekontrolovatelného psa jsou velmi zahanbující. Retriever musí být schopen odolat tendenci pronásledovat srnu nebo zajíce, stejně jako jinou srstnatou nebo pernatou zvěř, která před ním vyrazí z úkrytu. Vychovávejte svého psa ke klidu před všemi zvířaty a zvěří, cvičte v zazvěřených oblastech, správně vychovaný pes se naučí věnovat jen minimum pozornosti zvěři a pachům. Hotový retriever může být vyslán i skrz stádečko krav.

Brány, ohrady a ploty:

Disciplinovaný pes zůstává v klidu, zatímco ostatní otevírají a prochází brány a branky. Pes snažící se o proběhnutí bránou před lidmi je otravný a nebezpečný. Pes má projít bránou nebo ohradou vždy až na povel vůdce.

Překonávání překážek:

Vycvičený pes je opatrný, trpělivý a pozorně se drží u nohy, pokud jdete nebezpečným nebo obtížným terénem. Pes musí dávat pozor, aby lovci nepřekážel v pohybu při překonávání padlých kmenů, hrubého podrostu nebo hlubokého sněhu, bláta nebo vody. Pes by měl být naučen sedět trpělivě, zatímco lidé překračují příkopy, slézají prudké svahy apod. a jít vpřed až na povel. Štěňata je vhodné učit „k noze“ při různých rychlostech chůze a při chůzi v obtížném terénu, a to už poměrně záhy. Vyplatí se i výuka plavání vedle vůdce (na povel „k noze“). Předchozí příklady jsou jen některé ze schopností, které má mít „vypiplaný“, poslušný, ovladatelný a disciplinovaný pes. Ve skutečnosti, vytříbenost psa nespočívá ani tak ve stylu jako ve funkčnosti psa, alespoň pro skutečného lovce. Úspěch spočívá v detailech a pozornost k detailům tvoří ze psa toho správného retrievera, který je posléze uchazečem i o tituly na soutěžích

Přivolání psa

PŘIVOLÁNÍ psa je zcela zásadní při další výchově a následném výcviku. Považujeme jej za nejdůležitější cvik, který by měl každý pes bez problémů ovládat. Ze své výcvikové praxe se však velmi často setkáváme se špatným přivoláním a mnoho majitelů začátečníků má s nácvikem přivolání problémy. Většinou se jedná o chybnou metodiku i její podcenění. A přitom je to tak snadné! Příchod štěňátka do nové rodiny znamená velkou radost a určitou změnu ve Vašem životě. Stáváte se jeho novou „smečkou“, jeho rodinou a jeho bezpečím. Každé plemeno má své charakteristické vlastnosti a povahové rysy, které byly po mnoho generací upevňovány. Přesto je každý pes „originál“ se svými danými vlastnostmi. Výchovu a základní výcvik psa může zvládnout každý nový majitel. Ze štěňátka by se tak měl stát Váš kamarád a příjemný společník, se kterým budete sdílet několik společných let.

Přivolání ve štěněcím věku

S nácvikem přivolání je nutné začít ihned. Štěněti nahrazujete matku a je na Vás zpočátku zcela závislé. Tuto dobu je nutné využít k vytvoření vzájemné důvěry. A právě Vy jste pro něj ten nejdůležitější a nejlepší. Štěně od první chvíle oslovujte jménem, brzy poznáte, jak rychle umí Váš retriever na slovní projev reagovat. Při vyslovení jména se snažte dávat jednoznačný povel „KE MNĚ“ a štěně skutečně přiběhne. Snažte se vyvarovat podobných přivolání typu ..“ Rexi, no pojď honem sem, ty seš hodnej kluk, no tak ať už si tady…“. Všechny Vaše povely musí být stručné, neměnné a měly by je používat všichni členové rodiny. Pokud se stane, že pes nereaguje, snažte se upoutat jeho pozornost, tlesknutím, změnou intonace hlasu. Musíte se snažit psa zaujmout. Pokud si ovšem nejste jisti, že psa přivoláte, NEVOLEJTE! Například Vaše štěně uvidí psího kamaráda a rozběhne se za ním. Vaše snaha přivolat psa je marná. V této situaci máte na výběr tři zásadní reakce.

  1. Uteču ti V prvním případě při správné a odpovídající citové vazbě mezi Vámi (pán-pes), na psa zavolejte a odcházejte či utíkejte od něj pryč. Pes by měl pocítit obavu, že jeho pán odchází a přiběhnout za Vámi. Nešetřete pochvalou.
  2. Dojdu si pro tebe V druhém případě, pokud víte, že s první variantou neuspějete, jděte klidným krokem za psy a v klidu si svého psa připněte na vodítko. Psa nesmíte honit, v tomto případě byste následně docílili opaku a štěně by se i s Vámi začalo hrát na honěnou.
  3. Zlobíš, ošklivý pes! V třetím případě, můžete psa zkusit zavolat, pokud nejeví zájem k Vám přijít, dohoňte jej a řádně a důrazně mu vyčiňte.

Zpočátku se snažte psa přivolávat doma, v nerušeném prostředí, oploceném pozemku. Při každém splnění povelu psa chvalte. Motivace: Pes musí poznat, že to, co splnil, je správné. Retriever je žravec, takže podáváním malých pamlsků dosáhnete společně se slovní pochvalou potřebného výsledku. Pes musí přijít na to, že se mu v každém případě vyplatí za Vámi přijít a povel splnit. Mnoho majitelů – začátečníků nepoužívá správnou intonaci hlasu, kterou je nutné do povelu vložit. Zvučným ostrým jasným hlasem volejte „Rexi, KE MNĚ!“. Po přiběhnutí musí následovat jásavé „ TÁÁÁK JE HODNÝ!!!“. Při nežádoucí činnosti, či nesplnění povelu jasně a razantně „FUJ!!!!“. Při výcviku nezapomínejte být klidní, DŮSLEDNÍ a SPRAVEDLIVÍ. Vždy trvejte na vykonání Vámi zadaného povelu.

Náprava nezvládnutého přivolání

Pokud se Vám výcvik přivolání v raném štěněčím věku nepodařil, nezoufejte. Každého psa a v každém věku lze přivolání naučit. Prvním krokem je přehodnocení Vaší předchozí výchovy. Ujasnění si, kde se stala chyba. Výcvik přivolání již dospělého psa, či puberťáka, který má již naučené chybné návyky je náročnější. Tady platí více než kdy jinde – DŮSLEDNOST, SPRAVEDLNOST, VYTRVALOST A TRPĚLIVOST.

Motivace retrievera

Většina retrieverů je žravá a toho musíte správně využít. Při výcviku přivolání cvičte zásadně se psem hladovým. Nachystejte si pamlsky takové, které má Váš pes nejraději, velikosti malíčku. Účelem není psa během výcviku zasytit. I u psa nežravce se najde něco na zub, co nikdy neodmítne. Pamlsky dejte do sáčku a psovi je ukažte a jeden mu nabídněte. Zpočátku výcvik přivolání cvičte doma, v nerušeném prostředí, tam kde to zná, nemá možnost se zabývat další činností a jste si jisti, že nemá možnost úniku. Sáčkem zašustěte, velte povel „KE MNĚ“. Pes přijde, psa bouřlivě chvalte a odměňte. Opět se od psa vzdalte a povel opakujte. Po určité době, pokud jste si jisti, že přivolání je správné, prostředí měňte. Postupujte velmi obezřetně, rušivé vlivy by měly být přidávány postupně. Dobrou pomůckou při přivolání venku je dlouhé stopovací vodítko, které můžete nahradit i delší prádelní šňůrou, kterou připnete psovi k obojku a pes ji za sebou táhne. Zátěž na krku psa a pásmo u zadních nohou po dobu výcviku jej naučí chápat, že zůstává pod kontrolou na „dálkové ovládání“. Neomezujte tahání šňůry za sebou jenom na krátké úseky vycházky či omezený čas na cvičení. Pokud Váš pes nepřijde na zavolání, používejte tuto pomůcku při každém venčení tak, abyste měli možnost každé plnění povelu KE MNĚ bezpečně kontrolovat. Při přivolání a neuposlechnutí Vašeho povelu si vodítkem pomůžete. Vaše reakce musí být okamžitá. Tj. velíte „REXI, KE MNĚ“!, Vidíte, že pes nereaguje, je zaujat jinou činností či psím kamarádem. Vodítkem si psa razantně přitáhnete. Následuje pochvala, pamlsek a opět psa vypustíte. Obratem znovu psa přivoláváte. Pokud cuknutím za vodítko upoutáte pejskovu pozornost natolik, že se k Vám sám vydá, necháte ho přijít bez tahání a škubání, naopak ho chvalte. V těchto situacích musíte postupovat velmi citlivě. Nelze paušálně stanovit Vaši reakci. Vy musíte rozpoznat, jaká míra zaváhání u Vašeho psa nastala a adekvátně k situaci se zachovat. Pokud pes s přivoláním delší dobu váhá, Vy zadáte další povel, musíte reagovat razantněji. Pes musí z Vašeho chování jednoznačně vycítit co je dobře a co špatně. Postupem času, kdy vidíte pokrok v přivolání, dlouhou šňůru zkracujte, až nakonec nebude žádná zátěž potřeba. Přivolání je správně provedeno tak, že pes k Vám přiběhne a předsedne přímo čelem k vůdci. Vyčkává na další povel. Při chybném předsednutí např. z boku, vůdce udělá jeden či více kroků vzad, ruku drží zatnutou v pěst na prsou. Pes by se Vám měl srovnat do správného přesednutí.

Respekt – tresty

Respekt při výchově a výcviku v žádném případě nedocílíte BITÍM ČI FYZICKÝMI TRESTY. Snad Vás i poslechne, ale nikdy Vás nebude ctít a nebude Vás poslouchat s radostí. Retrieveři jsou velmi citliví a veškerou nespravedlnost a nepřiměřenou zlobu cítí dvojnásob. Tresty by měly být úměrné a měly by odpovídat míře provinění. Menší provinění lze trestat slovním hromobitím. Odpovídající spojení mezi vydaným povelem a jeho vykonáním je největším uměním při výchově psa. Při výcviku přivolání, ale i v dalším výcviku je velmi důležitá pravidelnost, neustálé opakování již naučeného. Výcvik Vašeho retrievera by měl být pro Vás a pro psa příjemnou činností, při kterém dochází k upevnění kontaktu a vzájemné citové vazby.